800 400 464
banner
5 nejnovějších poptávek
Svitky plechů
Soustruh hrotový, typ SV 18RA/1250 nebo SV 18RA/1000 - vhodný na GO (i nekompletní)
Pryžové odpady barevné
Černění
Výroba součástí soustružením z nerezového materiálu 17 240 – opakovaně až 30 ks
5 nejnovějších nabídek
WHT 110 C
Zařízení pro chlazení nástrojů
WHtec 130
Brzdový valec d32
Hlavný spojkový valec d22.2

Poradna - Ekologie

Na životní prostředí kolem nás se klade čím dál větší důraz. Mezi ekologické celosvětové problémy patří především znečištěné ovzduší, skleníkový efekt, kácení pralesů, nedostatek pitné vody a nadměrné množství odpadu. Akreditované laboratoře umožňují bojovat proti znečištění svými rozbory vody, měřením teploty, tlaku či PH. Díky bezodpadovým technologiím se odpad reguluje a vrací se do výroby, tím pádem je produkován v minimálním množství. Důležitou funkci zastávají různá ekologická hnutí a organizace, která usilují o ochranu přírody, péči o krajinu a její revitalizaci. Vzdělávání a osvěta v oblasti ekologie představují nedílnou součást informovanosti o ochraně životního prostředí, stejně jako výstavy, veletrhy, konference či různé odborné knihy či časopisy, které pomáhají šířit povědomí o tomto závažném tématu. V posledních letech se klade velký důraz na produkci ekologických obalů, které by mohly vyřešit problém neustálého zvyšování množství odpadu a usnadnit tak jeho recyklaci. Instituce a organizace zabývající se životním prostředím a ekologií, jako jsou například sběrné dvory, čistírny odpadních vod či hygienické stanice, se snaží vylepšit své technologie. V případě úniku jedovatých látek do ovzduší, otravy ryb v řece nebo například výbuchu jaderného reaktoru je nezbytná pomoc od společností, které se zabývají likvidací ekologických havárií. Pro řešení problému znečišťování ovzduší byla vyvinuta ekologická paliva, jako jsou například bioplyn či pelety, spadající pod úsporu paliv a energií. Vzhledem k neustálému kácení lesů a celkovému ničení flóry je nezbytná údržba a obnova veřejné zeleně. Ve velkých městech se zdá být problém ještě mnohem závažnější, proto existují komunální služby, zabývající se čištěním města, komunikací, letištních ploch či stavebních jam.

Dotazy do poradny můžete zasílat na email poradna@industry-eu.cz

01/02/2018
Jan Majer

Recyklace plastů

Dobrý den, prosím o radu v oblasti recyklace plastů. Moje představa je založení firmy, která bude zpracovávat plast(plastové láhve a pod.) na granulát k dalšímu zpracování. Jsem z Jablonce nad Nisou, v tomto oboru nemám zkušenosti, mám vkladový kapitál 500.000,-- Kč. Provozní prostory jsem schopen zabezpečit formou pronájmu vhodného prostoru. Chtěl bych zakoupit stroj na recyklaci pet lahví a jiného plastu. Chtěl jsem se zeptat na přibližnou cenu stroje, kde je možné ho sehnat, na nabídku lisovaných pet lahví a na odběratele výsledného granulátu(zda je o tento produkt zájem). Dále by mně zajímala možnost dotací a úvěru a stanovisko ochrany přírody při zpracování druhotného odpadu(pet lahví). Moje představa je dílna o velikosti dvou garáží, kam bych umístil stroj na recyklaci a k tomu kryté skladovací prostory na lisované pet láhve a na výsledný granulát. Tuto práci bych vykonával s jedním pomocníkem ke stroji a jedním manipulantem, který by skládal a navážel materiál k recyklaci a hotový granulát. Děkuji za odpověď

Odpověď:

Plasty jsou dnes úplně všude. Doslova. Ale teď se o nich konečně začíná mluvit. Každý rok skončí v oceánech až 12 miliónů tun plastů, které se dostávají do všech zákoutí našich oceánů i do potravního řetězce mořských živočichů i lidí. EU je po Číně druhým největším producentem plastu. Statistiky jsou děsivé:

  • V EU se každý rok vyrobí 25,8 milionů tun plastů, z nichž 70 % jde na skládky nebo do spaloven.
  • Ze zemí EU se každý rok dostane do oceánů 150 - 500 000 tun plastu.
  • V zemích EU se do životního prostředí uvolní 75 - 300 000 tun mikroplastů.

Miliony tun odpadu, převážně plastového, končí každý rok v mořích a díky tomu vznikají útvary jako Great Pacific Garbage Patch (Velký pacifický odpadkový pás). Jedná se o jakousi skvrnu tvořenou zejména plasty a chemickými kaly, která významně ovlivňuje a ohrožuje mořský biotop a je hrozbou pro celý mořský ekosystém, počínaje zooplanktonem a konče rybami či mořskými ptáky.

Bez plastů si nedokážeme představit současný život a mnozí lidé v nadsázce nazývají dnešní dobu dobou plastovou, podobně jak byla v minulosti třeba doba železná či bronzová. Plasty mají jistě velkou řadu předností a nacházejí uplatnění ve všech odvětvích lidské činnosti, jejich nespornou nevýhodu je však velmi dlouhá doba rozkladu v přírodě (desítky let ale i desetitisíce let). Plasty se však dají poměrně úspěšně recyklovat a dále využívat a nemusí zbytečně končit na skládkách.
Recyklace plastů je podobně jako ostatní recyklace šetrná k životnímu prostředí. Napomáhá úspoře primárních surovin, které v mnohých případech velmi rychle docházejí. V případě plastů se jedná např. o ropu. Na výrobu plastů je užito kolem 4% celkové produkce ropy, což by se mohlo zdát jako malé množství. Musíme však vzít v potaz, že se ročně vyrobí desítky milionů tun plastů a to znamená i nemalé množství ropy, nemluvě o spotřebě chemických aditiv. Výstupem recyklace jsou nejrůznější výrobky, nedochází ke zbytečnému skládkování. Plasty jsou též díky vysoké výhřevnosti vhodným alternativním palivem, když recyklace není možná. V žádném případě bychom však neměli plasty pálit v domácích podmínkách, dochází totiž k uvolňování všelijakých sloučenin, které způsobují podráždění, ospalost ale i rakovinu.

 

Recyklační průmysl je proto dnes rychle se rozvíjejícím odvětvím, zejména v oblasti plastů. Výrobou recyklačních strojů, a odběrem či zpracováním recyklovaných materiálů se dnes zabývá již velmi mnoho firem. Inspiraci lze např. najít zde:

http://www.recyklacni-stroje.eu/nase-nabidka/recyklace-plastu/ nebo zde http://www.plasticportal.cz/cs/podla-cinnosti/ci/834/,

či zde: https://investree.cz/recyklace-plastu/, či https://www.nazeleno.cz/recyklace-plastu-v-domacich-podminkach-potrebujete-prostor-a-par-stroju.aspx, http://vedaprozivot.cz/sd/novinky/hlavni-stranka/140506-recyklace-plastu-snadno.html.

 

Co se týče založení a vzniku samotné výroby (záměru), doporučuji tento předem projednat na místní obci, dále odboru životního prostředí městského úřadu (ORP), příp. na krajském úřadu (odbor ŽP). Ještě před příchodem na jakýkoliv úřad je dobré mít k dispozici všechny technické údaje záměru (kapacita výroby, techn. zázemí, odběratele, apod.). Možnost dotací lze projednat na SFŽP (OPŽP).

Řešení efektivního nakládání s odpady má na starosti především Operační program životní prostředí, ale dá se také uvažovat o inovativních projektech financovaných ze strukturálních fondů nebo přímo z Bruselu. Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost se zaměřuje mimo jiné také na výzkumné a vývojové projekty, jejichž výstupy mohou být produkty nebo řešení pro zpracování různých druhů odpadů, jejich recyklaci a další využití. Operační program Životní prostředí je možné využít například pro vytvoření integrovaných systémů nakládání s odpady, systémů odděleného sběru, skladování a manipulace s odpady, na pořízení zařízení pro využívání odpadů, zejména na třídění a recyklaci, rekultivaci a odstranění skládek včetně odstraňování starých ekologických zátěží.

 

S přátelským pozdravem

Bc. Kateřina Březová
EKOPORADENSTVÍ
IČ: 48710806

Kontakty:
Mobily: 607 522 100 / 604 113 145
E-maily:
brezova@tiscali.cz
brezova@ekoporadenstvi.ic.cz
Web: www.ekoporadenstvi.ic.cz

22/04/2016
Jiřina Malá

škodlivost dehtového nátěru

Dobrý den, dají se použít sloupy natřené dehtem na zahradě? /na obrubu, kompostér/.Neuvolní se z nich škodlivé látky. Děkuji

Odpověď:

Pro správné posouzení škodlivosti dehtového nátěru pro životní prostředí a zdraví osob je nutné vědět, o jaký přesně druh dehtového nátěru na (dřevěných) sloupech se jedná. V zásadě může jít o dva druhy.

První typ – impregnační dehtový olej technický vyráběný destilací z koksárenského černouhelného dehtu – je obecně vysoce toxický a karcinogenní. Dříve se s ním natíraly například všechny železniční pražce. Pražce byly kontaminovány také ropnými látkami, oleji, brzdnými kapalinami apod. z úkapů při železničním provozu, a to v závislosti na jejich použití na trati. V malé míře byly k ošetření dřeva používány také roztoky pryskyřičných látek a soli těžkých kovů. Železniční pražce byly a jsou ošetřeny/impregnovány toxickými chemickými látkami, které měly prodloužit jejich trvanlivost, odolnost proti povětrnostním vlivům, proti hnilobě, parazitům, vodě a ohni. Všechny tyto organické látky jsou ale vysoce toxické a perzistentní, které kontaminují své blízké a i vzdálenější okolí a v přírodě zůstávají desítky let. Mezi nejvýznamnější škodliviny, které obsahují nejčastěji používané impregnační přípravky na ošetření pražců, patří polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU). Do organismu člověka se v plynné fázi mohou dostat přes dýchací cesty, v kapalné a pevné fázi zažívacím traktem, kožní cestou a sliznicemi. Akutní toxicita u člověka nebyla prakticky zaznamenána, klinické projevy se dostavují hlavně při chronické expozici. Mohou zapříčinit vznik anemie (chudokrevnosti), s agranulocytózou, leukopenií (snížení počtu bílých krvinek). Současně může být poškozena celková imunita jedince. Vícero sloučenin PAU je imunotoxických a mohou podporovat vznik nádorových onemocnění. Některé sloučeniny (například benzo(a)pyren, který obsahují všechny kreosotové oleje) mají mutagenní, karcinogenní nebo potencionálně karcinogenní vlastnosti. Metabolity PAU a jejich meziprodukty jsou pravděpodobně také mutagenní. Riziko poškození zdraví může vzniknout v případech, kdy použité pražce jsou umístěny v obytných stavbách, při opakovaném styku ošetřeného dřeva s kůží, při styku s meziprodukty nebo hotovými výrobky určené k lidské výživě nebo k výživě zvířat apod. Takto ošetřené dřevo se tedy nesmí (dokonce i podle konkrétního evropského předpisu) používat uvnitř budov určených pro jakékoliv účely, pro výrobu a ošetření hraček, na hřištích, v parcích, zahradách a venkovních rekreačních a zábavných zařízeních, kde je možné riziko častého styku ošetřeného dřeva s kůží, dále pak pro výrobu a údržbu zahradního nábytku. Nesmí se také použít pro výrobu, používání a opakované ošetření: nádob určených pro pěstitelské účely, obalů, které mohou přijít do styku se surovinami, meziprodukty nebo hotovými výrobky určenými k lidské spotřebě a/nebo k výživě zvířat, a i jiných materiálů, které mohou kontaminovat výše uvedené předměty.

Takto ošetřené dřevo je vždy (nebezpečným) odpadem a musí s ním být nakládáno jen v souladu se zákonem o odpadech.

Druhým typem může být tzv. dřevní dehet (tér), vyrobený z čistě 100% přírodních olejů na bázi borovice. Přírodní oleje jsou tou nejlepší ekologickou volbou zdravého ošetření veškerých dřevěných povrchů. Povrch zcela neuzavřou, takže dřevo může dýchat. Každé napuštění dřeva olejem krásně vyzdvihne jeho kresbu, ale více či méně posune jeho barevný odstín. Slouží jako ochrana dřeva před povětrnostními podmínkami. Tradičně se také užíval jako ochrana před dřevokaznými houbami a hmyzem. Čistý dřevní tér je přírodní produkt získaný pálením smolných oddenkových částí borovice (nejlépe kořenů) bez přístupu vzduchu. Je to tmavá tekutina medové konzistence. Oblibě se těší zejména ve Skandinávii, kde je již více než 1000 let používán k ochraně dřeva proti vodě a slunci (UV záření). Dřevní tér je přirozeně antiseptický.. Dřevní dehet se pálí v podobných milířích, v jakých se pálilo dřevěné uhlí (třeba v pohádce Pyšná princezna), jen s tím rozdílem, že místo bukového dříví se používá smolnatá borovice. Vedlejším produktem je pak dřevěné uhlí, výtečné pro kováře do výhní. Dřevní dehet není vlastně nic jiného než smůla, která v milíři z naštípané borovice při vysoké teplotě vytéká.

Podle zatím dostupné předběžné klasifikace dle platné evropské legislativy (CLP – nařízení č. 1272/2008/ES) by se jednalo o látku, která může vyvolat alergickou kožní reakci (H 317), a může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí (H 412).  Jelikož látka ještě nebyla zahrnuta do seznamu závazně klasifikovaných látek, je uvedená klasifikace pouze orientační a upozorňuje na možná rizika spojená s látkou. Látka dále obsahuje max. 29% organických rozpouštědel (VOC) a je nerozpustná ve vodě. Doporučené zařazení výrobku (dřevní dehet) jako odpadu je nebezpečný odpad pod katalogovým číslem 03 02 01* Nehalogenovaná organická činidla k impregnaci dřeva.

Protože se jedná v tomto druhém případě o čistě přírodní látku, lze v podstatě doporučit venkovní použití takto impregnovaného dřeva na zahradách (obruby kompostéru, schůdky, pergoly apod.), bez výraznějšího rizika vedlejších účinků na životní prostředí

Bc. Kateřina Březová
EKOPORADENSTVÍ

14/04/2016
Jaroslava

povinnost prodejce odebrat staré pneumatiky

Dobrý den.Koukala jsem na netu,že prodejce je povinnen ode mene převzít staré pneumatiky.Nyní jsem si objednala přes internet pneumatiky a prodejce  mi tvrdí,že není povinnen je převzít a chce abych si dopravce zaplatila sama.Nové mi mají přijít zítra,nebo v pondělí,chtěla jsem to výměnou,ale to prodejce nepovolil.Mohu vědět jak to je,zda je povinnen je ode mne zdarma odebrat,kdybych je dala zásilkové službě při převzetí nových pneumatik?Díky Vyhnálkvoá

Odpověď:

Pneumatiky jsou vedle výbojek, zářivek a elektrozařízení jedním z výrobků určených ke zpětnému odběru. Jeho podrobnosti řeší § 38, § 38a až § 38h zákona o odpadech. Obecně platí, že poslední prodejce je povinen při prodeji výrobků, na které se vztahuje povinnost zpětného odběru, informovat konečného uživatele o způsobu zajištění zpětného odběru těchto použitých výrobků. V případě, že tak neučiní, je povinen tyto použité výrobky odebírat přímo v provozovně, a to bez nároku na úplatu od konečného uživatele, po celou provozní dobu a bez vázání odebrání použitých výrobků určených ke zpětnému odběru na nákup zboží. Poslední prodejce je při prodeji výrobků, na které se vztahuje povinnost zpětného odběru, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku povinen písemně informovat konečného uživatele o způsobu zajištění zpětného odběru.
Místa zpětného odběru musí být pro konečné uživatele stejně dostupná jako místa prodeje výrobků, na které se povinnost zpětného odběru vztahuje. Povinná osoba (ten, kdo pneumatiky uvedl na trh) je povinna zajistit zpětný odběr způsobem odpovídajícím obvyklým možnostem konečného uživatele bez jeho nadměrného zatížení. Provozovatel místa zpětného odběru použitých výrobků je povinen na požádání konečnému uživateli vystavit potvrzení o zpětném odběru výrobku.
V praxi to prodejci řeší tak, že odeberou pneumatiky pouze v případě, že si nějaké u nich koupíte. Podobně to funguje při nákupu přes internet. Prodejci povinnost zpětného odběru řeší např. tím, že při nákupu přes e-obchod můžete staré pneumatiky zdarma odvézt do nejbližší provozovny nebo je poslat poštou. Jinou možností by bylo předání tomu, kdo přivezl nové, což by bylo nejpohodlnější a nejsnažší. Tady ale záleží na vzájemné ochotě a vstřícnosti (dopravce i prodejce musí souhlasit).

Zároveň existuje seznam povinných osob v oblasti zpětného odběru pneumatik (http://iris.mzp.cz/Aplikace/azop.nsf). Ti jsou povinni odebírat od menších pneuservisů (čili prodejců) ojeté pneumatiky a dál s nimi nakládají (= zpětný odběr). Pneumatiky u nich můžou odevzdat taky spotřebitelé z ulice za poplatek cca 15 Kč za kus (pneumatika osobních aut), načež obdrží osvědčení o ekologické likvidaci. U malých pneuservisů odběr funguje taky za poplatek cca 15 Kč, ale záleží na nich, kolik pneumatik přijmou. Pokud mají plno, odkazují zákazníky přímo na povinné odběratele. Povinnost brát zdarma pneumatiky na tzv. sběrných dvorech není, protože funguje právě systém zpětného odběru. Závěrem je tedy nutné zdůraznit, že poslední prodejce je povinen minimálně spotřebitele/uživatele dobře informovat o způsobu zajištění zpětného odběru (místa). Teprve pokud tak neučiní, musí zpětný odběr zajistit sám.

 Bc. Kateřina Březová
EKOPORADENSTVÍ

02/03/2016
Martina

na normy

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jak mohu likvidovat těkavé látky. Přítel si zařizuje malou lakovnu, ale  já netuším, co vše musí být splněno, aby neohrožoval životní prostředí. A nebyla di budoucna nějaká pokuta. Děkuji

Odpověď:

V případě záměru zahájení provozu malé lakovny je potřeba si předem stanovit tzv. projektovanou spotřebu organických rozpouštědel/VOC/práškových plastů, kterou se rozumí celkové vstupní množství organických rozpouštědel/VOC/práškových plastů do zdroje za kalendářní nebo běžný rok snížené o všechna organická rozpouštědla/VOC/práškové plasty, které byly regenerovány v rámci daného zdroje pro opakované použití jako vstup v daném zdroji. Legislativní limit podle zákona o ochraně ovzduší je 0,6 tuny/rok v případě tzv. Aplikace nátěrových hmot, včetně kataforetického nanášení, nebo 0,5 tuny/rok v případě Přestříkávání vozidel – opravárenství, nebo nátěry při výrobě nových silničních a kolejových vozidel s projektovanou spotřebou organických rozpouštědel menší než 15 tun/rok. V případě že je uvažovaná spotřeba rovna nebo je vyšší tomuto limitu, jedná se totiž již o tzv. vyjmenovaný zdroj podle zákona, pro jehož provoz je nutné mít povolení včetně provozního řádu dle tohoto zákona, které se vyřizuje na příslušném krajském úřadu.
 
Aplikací nátěrových hmot se rozumí jakákoliv činnost zahrnující jednoduchou nebo vícenásobnou aplikaci spojitého filmu nátěrových hmot na různé typy povrchů včetně souvisejících procesů vytěkání, sušení a vypalování. Nátěrovou hmotou se rozumí jakákoliv směs, včetně transparentních laků a všech organických rozpouštědel nebo směsí obsahujících organická rozpouštědla nezbytných pro její správné použití, k vytváření filmu s dekorativním, ochranným nebo jiným funkčním účinkem na určitém povrchu Fugitivními emisemi těkavých organických látek se rozumí jakékoli emise těkavých organických látek, které nejsou odváděny do ovzduší komínem nebo výduchem.

Těkavou organickou látkou (VOC) se rozumí jakákoli organická sloučenina nebo směs organických sloučenin, s výjimkou methanu, která při teplotě 20 °C má tlak par 0,01 kPa nebo více nebo má odpovídající těkavost za konkrétních podmínek jejího použití. Organickým rozpouštědlem se rozumí jakákoli těkavá organická látka, která je používána samostatně nebo ve směsi s jinými látkami, aniž by přitom prošla chemickou změnou, k rozpouštění surovin, produktů nebo odpadů, nebo která se používá jako čisticí prostředek k rozpouštění znečišťujících látek, jako odmašťovací prostředek, jako dispergační činidlo, jako prostředek používaný k úpravě viskozity nebo povrchového napětí, jako změkčovadlo nebo jako ochranný prostředek

U výše uvedených vyjmenovaných zdrojů dále platí stanovené specifické technické a jiné podmínky (emisní limity) provozu dané v příslušném povolení. Obecně ale platí, že je nutno při každém používání organických rozpouštědel přijmout vhodná opatření k minimalizaci emisí těkavých organických látek, např. použitím nátěrových hmot se sníženým obsahem organických rozpouštědel, zvolením vhodné aplikační techniky (aplikace nátěrových hmot válečkováním či štětcem), omezením přestřiků. Dále by měly být používány výrobky (barvy, laky, rozpouštědla) se sníženým obsahem těkavých organických látek (VOC), tedy tzv. vybrané výrobky uvedené v části I kategorii B přílohy č. 7 k vyhlášce č. 415/2012 Sb., splňující limitní hodnoty obsahu VOC stanovené pro tyto výrobky v bodu 2. části II přílohy č. 7.
 
Zbytky nepoužitých výrobků (barvy, laky, rozpouštědla) z provozu lakovny je nutno likvidovat jako odpad v souladu se zákonem o odpadech.
Protože se při provozu lakovny nakládá zároveň s (nebezpečnými) chemikáliemi, je nutno dodržovat příslušné bezpečnostní předpisy a postupovat zejména v souladu s § 44a zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví (školení, písemná pravidla atd.), evropskými předpisy REACH (bezpečnostní listy chemikálií), a CLP (označování chemikálií), při práci s hořlavými kapalinami (včetně jejich skladování) i podle dalších zvláštních právních předpisů na ochranu zdraví lidí a životního prostředí a požární ochranu. Dále je potřeba v případě skladování nebezpečných chemikálií ve stacionární provozovně též provést posouzení podle zákona o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemikáliemi, posouzení podle vodního zákona z hlediska nakládání s látkami závadnými vodám (např. havarijní plán apod....) a posouzení rizik ekologické újmy.
 
Nakonec je dobré zmínit, že k ostrému provozu lakovny je nutno mít příslušnou stavbu k tomu určenou a zkolaudovanou včetně stavebního povolení, které se ale vydává v případě vyjmenovaného zdroje jen na základě povolení podle zákona o ochraně ovzduší, a v případě záměru “Povrchová úprava kovů a plastických materiálů včetně lakoven, od 10 000 do 500 000 m2/rok celkové plochy úprav” také na základě závěru zjišťovacího řízení v procesu EIA podle zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí, a to i v případě tzv. podlimitního záměru (tj. záměry, které nedosahují příslušných limitních hodnot, jsou-li uvedeny) podle přílohy č. 3a k zákonu.
 
 Bc. Kateřina Březová
EKOPORADENSTVÍ

30/10/2015
Markéta N

tonery

Pěkný den, chtěla bych se vás zeptat na problematiku likvidace tonerů. Předáváme tonery firmě jako spotřební materiál (nikoliv jako odpad) a oni je renovují. Máme potvrzení, že použitý materiál od nás odebírají za účelem dalšího využití. Ve firmě následně tonery přetřídí a část jich zrenovují a ty, které renovovat nejdou, ekologicky zlikvidují.  Zajímalo by mne, zda postupujeme správně, zda není nutné nějaké povolení,….když oni vlastně část zásilky nevyužijí, ale zlikvidují, vlastně už jako odpad. Děkuji Markéta Nováková  

Odpověď:

Předáváme tonery firmě jako spotřební materiál (nikoliv jako odpad) a oni je renovují. Máme potvrzení, že použitý materiál od nás odebírají za účelem dalšího využití. Ve firmě následně tonery přetřídí a část jich zrenovují a ty, které renovovat nejdou, ekologicky zlikvidují.  Zajímalo by mne, zda postupujeme správně, zda není nutné nějaké povolení,….když oni vlastně část zásilky nevyužijí, ale zlikvidují, vlastně už jako odpad.
 
Problém je v tom, že použité tonery se stávají zřejmě odpadem už v první firmě, která je dále předává ale už mimo režim odpadového zákona.
Podle § 3 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb. platí, že “Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit.”
Firma se použitých tonerů zbavuje jejich předáním k dalšímu využití jiné firmě. Ale podle § 3 odst. 2 zákona se tím zbavuje odpadu, nikoli materiálu: “Ke zbavování se odpadu dochází vždy, kdy osoba předá movitou věc, k využití nebo k odstranění ve smyslu tohoto zákona nebo předá-li ji osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů podle tohoto zákona bez ohledu na to, zda se jedná o bezúplatný nebo úplatný převod. Ke zbavování se odpadu dochází i tehdy, odstraní-li movitou věc osoba sama.”
Povinnost zbavit se movité věci nastává, jestliže se již nepoužívá k původnímu účelu a věc ohrožuje životní prostředí nebo byla vyřazena na základě zvláštního právního předpisu (zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele v platném znění) – § 3 odst. 4 zákona. Tonery se po svém vyprázdnění již dále nepoužívají ke svému původnímu určení a také ohrožují životní prostředí, tudíž zde vzniká automaticky ze zákona povinnost a též se předpokládá minimálně úmysl se zbavit této movité věci jako odpadu. Dále platí podle odst. 3 § 3 zákona, že: “Pokud vlastník v řízení o odstranění pochybností podle odstavce 8 neprokáže opak, úmysl zbavit se movité věci se předpokládá, pokud její původní účelové určení zaniklo.”
 
Tudíž pro účely předávání použitých tonerů dále jiné osobě mimo režim zákona o odpadech je nutné, aby vlastník těchto použitých tonerů (movité věci), prokázal – odstranil pochybnosti o tom, že movitá věc skutečně není – se nestává odpadem. Toto posouzení může provést příslušný krajský úřad na žádost vlastníka této věci, nebo také sám z moci úřední podle odst. 8 § 3 zákona takto: “V pochybnostech, zda se movitá věc považuje za odpad, rozhoduje krajský úřad na žádost vlastníka této movité věci nebo z moci úřední.”
 
Možnost prohlášení použitých tonerů jako movité věci za vedlejší produkt při výrobě v souladu s § 3 odst. 5 zákona je možná za předpokladu splnění všech těchto požadavků současně:

a) vzniká jako nedílná součást výroby,

b) její další využití je zajištěno,

c) její další využití je možné bez dalšího zpracování způsobem jiným, než je běžná výrobní praxe, a

d) její další využití je v souladu se zvláštními právními předpisy a nepovede k nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo lidské zdraví.

 
Použité tonery lze také poté, co byly odpadem, znovu prohlásit za movité věci, které nejsou odpadem, pouze za předpokladu splnění všech těchto požadavků v souladu s § 3 odst. 6 zákona:

a) věc se běžně využívá ke konkrétním účelům,

b) pro věc existuje trh nebo poptávka,

c) věc splňuje technické požadavky pro konkrétní účely stanovené zvláštními právními předpisy nebo normami použitelnými na výrobky,

d) využití věci je v souladu se zvláštními právními předpisy a nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo lidské zdraví a

e) věc splňuje další kritéria, pokud jsou pro určitý typ odpadu stanovena přímo použitelným předpisem Evropské unie (zatím jdou stanoveny kritéria pouze pro některé druhy kovů...).

 
Vzhledem ke složitosti situace lze doporučit jako nejvhodnější a nejjednodušší první postup, tedy důvodně prokázat a nechat zpracovat odborné posouzení od krajského úřadu, že movitá věc (použité tonery) v první firmě skutečně nejsou odpadem a je tedy možné je dále předávat jenom jako materiál mimo režim zákona o odpadech... Protože nyní pro takové tvrzení existují vážné pochybnosti.
 

Bc. Kateřina Březová
EKOPORADENSTVÍ

05/02/2015
Ivo Dundáček

Recyklace plastu

Dobrý den, chtěli bychom založit menší firmu na recyklaci plastů a sháníme někoho kdo by nám poradil s dotacemi a vybavením.

Odpověď:

Dotace lze čerpat pouze pro firmy s min. 2 roky podnikatelské historie. Cca během května budou uveřejněné dotační výzvy, které budou financovat nákup technologií. Dotace se pohybuje mezi 25-45%.
 
Industry EU

13/12/2014
Markéta Nová

recyklace ve výrobě oděvů a splňování norem

Dobrý večer, zajímalo by mě, jak lze vyrábět a prodávat recyklované oděvy (tzn. jako materiál využít látky z již použitých oděvů) a zároveň splnit normu požadující detailní procentuální popis obsažených materiálů. Pokud jako materiál využiji např. již použité košile nakoupené z velkoobchodních secondhandů, těžko mohu zjistit, zda jsou 100% z bavlny, či zda obsahují krom bavlny také 10% polyesteru atd. Vyhláška MPO č. 92/1999 Sb.  takové informace ale vyžaduje. Děkuji Markéta Nová 

Odpověď:

Použitého textilu je všeobecný nadbytek díky konzumnímu způsobu života, ale je možné ho dále využívat. Bylo by ale velmi naivní si myslet, že všechen vytříděný textil bude ještě někdo nosit, a že se bude recyklovat stejně jako třeba papír nebo plasty. Tak tomu není. Nicméně textil lze třídit, prodávat, různě využívat a opět nosit.

Odvětví, která se podílejí na celém procesu, zahrnují logistiku, administrativu, marketing, obchodní oddělení a provozní oddělení. Mnoho lidí se díky nově vytvořených pracovním místům v recyklačním průmyslu dostanou zpět do zaměstnání.

 

Množství prádla shromážděného v České republice násobně převyšuje místní poptávku. Přebytek musí být rozumným a transparentním způsobem zužitkován. Mnoho oděvů a obuvi se poskytuje charitativním organizacím. Každý takový dar použitých oděvů pomáhá mnoha charitativním, církevním a komunálním organizacím v jejich úsilí pomoci občanům v těžké životní situaci. Sběrné kontejnery, které se od prosince 2007 začaly objevovat v okolí hyper, super a podobných marketů (zatím jen ve velkých městech) a dnes se dají najít už i v některých menších městech i na malých vesnicích, jsou primárně určeny k vytřídění ještě použitelných textílií, které jsou pak dále poskytovány různým charitám nebo prodávány tzv. “hrabárnám” a second handům. Obsah kontejnerů je po naplnění ručně tříděn. To, co již nelze vrátit do oběhu (tedy znovu nosit), se buď recykluje anebo spálí.

 

Většina obnošených šatů ale dosud končí ve směsném komunálním odpadu nebo ve tříděném sběru a pak na skládkách. Jen malé množství putuje do charity. Může za to malá síť sběrných míst, kam by se použité textilní oděvy mohly odkládat, a lidé navíc ani nevědí, kde a jak šaty ekologicky likvidovat. Sběru nepotřebného oblečení se věnuje několik charitativních organizací. Například Diakonie Broumov provozuje 480 žlutých kontejnerů na obnošené oděvy, většinu z nich přitom pořídila z evropských fondů. Přes 50 kontejnerů je v Praze. Zhruba třicítku sběrných míst nabízí prostřednictvím sběrných dvorů. Ročně vysbírají sedm až osm tisíc tun oděvů a textilu.

Také Charita ČR provozuje po celém území ČR několik humanitárních skladů ošacení a takzvaných sociálních šatníků. Sběrem a ekologickým zpracováním použitého textilu, obuvi či hraček se zabývá i Český červený kříž. Především oděvy posílá do sociálních zařízení, ošacovacích středisek ale i do rozvojových zemí. Některý textilní odpad recykluje - vyrábí koberce, izolace nebo čistící textilie. Pět až osm procent putuje do secondhandů. Sběrem starého oblečení se snaží motivovat zákazníky i některé oděvní firmy, například za tašku obnošených šatů dávají peněžité poukázky.

 

Veškerý sebraný textil se sváží přes centrální sklady do ručních třídíren, kde zkušení pracovníci ručně třídí dovezený materiál do několika kategorií a to podle stavu jeho kvality a druhu (bavlna, syntetika atd.) Díky tomuto postupu lze maximálně využít původní účel oděvů, ke kterému byly vyrobeny, takže pouze zhruba pět procent se stane odpadem.

Po vyčerpání možných způsobů využití oblečení, bot a hraček tak, aby posloužili svému původnímu účelu, se tyto materiály dále recyklují a zpracovávají pro použití např. v automobilovém průmyslu jako čistící hadry, při výrobě koberců, izolací apod. Dalším krokem, kam se textilní materiál dostane, pokud ho již nelze nosit nebo jinak zpracovat, je jeho rozedrání na vlákna, která jsou využita k produkci vlákna nového.

Minimálně 45 procent tedy tvoří znovu nositelné šatstvo, zhruba z třetiny se vyrábí čistící hadry, koberce apod., a jen asi 20 procent se zpracovává na nová textilní vlákna.

 

Vhodnější než konečná recyklace a likvidace textilu je jeho opětovné nošení. Tedy princip REUSE čili znovupoužívání oblečení. Toto má logicky význam pouze tehdy, pokud se tak děje v rámci jedné země.

V neposlední řadě je možné některé textilie kompostovat. Ovšem pouze za předpokladu, že se jedná o 100 % přírodní suroviny, za které lze považovat třeba biobavlnu, vlnu, len, konopí, bambus anebo jutu. Bohužel, používání těchto materiálů je velmi vzácné. Ať už z důvodů vysokých nákladů na výrobu (a tedy i prodejní cenu), anebo čistě demagogických hysterických omezení, které platí v například případě konopí. Kompostování výše uvedených (vždy 100 % daného materiálu) se provádí běžným způsobem.

 

Produkty z recyklovaných textilních vláken – zhruba 20 procent sebraného textilu - šetří peníze, přírodní zdroje a životní prostředí tím, že se využívají již existující materiály.

 

Výroba samotného textilu,  je totiž stejně jako každá jiný výroba nového zboží, samozřejmě velkou zátěží pro životní prostředí. Produkuje odpady. Mezi jednoznačně “nejškodlivější” odpady z textilní výroby jsou tzv. odpadní vody. Ty pocházejí z procesu, který se nazývá velmi poeticky “zušlechťování textilií”. Jedná se však o zcela prozaické odstraňování nečistot, výroba páry, barvení nebo aplikace impregnací. Jen minimum vody se během těchto procesů (samozřejmě s výjimkou výroby páry) odpaří. Tudíž veškerá znečištěná voda se stává vodou odpadní. Tyto odpadní vody v sobě obsahují nečistoty přírodního rázu, které pocházejí z procesů čištění zbytky chemických látek, barviv a anorganické soli. Mimo to jsou tyto vody ohavně zabarvené a mají vysokou teplotu. Pravda, odpadní vody sice procházejí čističkami. Ovšem čističky nejsou spásou. To, co z vody odstraní, v nich zůstane v podobě kalů - a ty jsou charakterizovány téměř v naprosté většině jako nebezpečné odpady, často toxické! Netřeba snad také připomínat energetickou náročnost při textilní výrobě. Předně je tu elektrická energie, ale i zemní plyn a pára (a vodní pára se podílí téměř 60 % na poškozování ozonové vrstvy).

Dalším druhem znečištění životního prostředí, které vznikají při výrobě konfekce, jsou emise do ovzduší. Tady hovoříme o tzv. “olejových mlhách”, těkavých organických látkách a samozřejmě o zápachu a prachu. Textilka je prostě chemička. Poslední, avšak rozhodně ne zanedbatelným druhem odpadu je vše ostatní - převážně tuhé odpady. Některé z nich jsou recyklovatelné, jiné lze znovu použít a některé jsou toxické či alespoň nebezpečné. Ty se buď spalují anebo ukládají na skládky, popřípadě jsou odborně likvidovány. Logicky velkou část odpadů tvoří odpady ze samotných textilií. Nitě, příze, kusy látek, zmetky nebo textilní prach. Tyto odpady je možné recyklovat (například rozvlákňováním, kdy následnými produkty mohou být netkané textilie, lepenky, plsti, apod.) Tento způsob zužitkování textilních odpadů se však jeví jako ekonomicky náročný a tak většina zbytků stejně skončí svou neslavnou módní kariéru opět na skládce nebo v peci. Jako nebezpečné odpady z výroby textilu označujeme barviva, pigmentační chemikálie, tiskací pasty, impregnace a olejové  kondenzáty z procesu sušení. Tyto nebezpečné odpady jsou většinou spalovány.

 

Textilní výrobky mohou být dodávány na trh v Evropské unii pouze za předpokladu, že jsou označeny nebo jsou k nim připojeny obchodní dokumenty v souladu s evropským nařízením č. 1007/2011 ze dne 27. září 2011 o názvech textilních vláken a souvisejícím označování materiálového složení textilních výrobků a o zrušení směrnice Rady 73/44/EHS a směrnic Evropského parlamentu a Rady 96/73/ES a 2008/121/ES (vyhláška č. 92/1999 Sb., kterou se stanoví způsob označování textilních výrobků údaji o složení materiálu, byla zrušena dne 4. 7. 2012 zákonem č. 238/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, který odkazuje povinnosti označování textilu na přímo použitelný předpis EU).

Každý výrobce textilu při uvádění svého textilního výrobku na trh musí tedy zajistit jeho označení a správnost informací na něm uvedených bez ohledu na původ použitých textilních vláken (recyklované či nově zpracované a vyrobené). Údaje o materiálovém složení textilií se uvádějí čitelně, viditelně, zřetelně a písmem, které má jednotnou velikost, styl a typ písma, v katalozích a prospektech i na obalech a na označení. Tyto informace musí být pro zákazníka jasně viditelné před samotným nákupem, a to i pokud se jedná o nákup elektronickými prostředky.


Bc. Kateřina Březová
EKOPORADENSTVÍ

22/11/2014
Pavel Ř.

škodlivost PA 6

Dobrý den chtěl by se zeptat na škodlivosti vdechovaných výparů při svařování polyamidu PA 6.Děkuji.

Odpověď:

2. Svařování polyamidu

Polyamidová vlákna (mezinárodní zkratka: PA) jsou to vlákna z lineárních makromolekul, v jejichž řetězcích se opakují funkční amidové skupiny (Karbonylová skupina).Polyamid (PA) má vysokou pevnost a odolnost proti otěru, je chemicky odolný a dobře absorbuje vibrace. Dva základní typy jsou extrudovaný a litý. Litý je tužší, s větší odolností proti otěru a nižší nasákavostí. PA se vyrábí v různých modifikacích – PA 6, PA 6.6, PA 11, PA 12, které mohou mít ještě různá plniva pro vylepšení zejména kluzných vlastností. Snáší provozní teploty od –40 do +100 °C.  PA 6 je univerzální plast pro konstrukci a údržbu strojů.

Vlastnosti

·                          vysoká pevnost za sucha i za mokra

·                          vysoká odolnost v oděru

·                          vysoká pružnost

·                          možnost trvalého plisování

·                          vysoká biologická odolnost

·                          stálost vůči chemickým činidlům, hlavně alkáliím

·                          nízká specifická váha, velký specifický objem

·                          velmi snadné udržování (praní, sušení)

·                          nízká hygroskopičnost (zeslabuje se použitím směsi PAD/CE)

·                          nepříjemný studený omak hladkého hedvábí (odstraňuje se tvarováním vlákna)

·                          vznik statické elektřiny při výrobě i použití (ruší se antistatickými preparacemi)

·                          velmi dobrá barvitelnost závisí na typu vlákna

 

Výchozí materiál pro všechny druhy PA je ropa, ze které vznikají chemickým procesem základní suroviny. S výrobou se započalo v roce 1939. V roce 2009 se ve světě vyrobilo 3,5 milionů tun polyamidových vláken (více než 90% jako filamenty), z toho asi 600 tisíc tun v Evropě. Z celkové produkce připadalo 68 % na PA 6, 30 % na PA 66 a 2 % na aramidy a ostatní druhy polyamidů.

 

Svařování patří mezi pracovní činnost, u které se vyskytuje zvýšené riziko ohrožení zdraví, proto existují speciální ochranné pomůcky a metody, které se snaží tato rizika minimalizovat nebo zcela odstranit.

Při svařování je třeba pracovníka (svářeče) chránit před:

·                           úrazem elektrickým proudem

·                           popálením

·                           rozstřikem kovů a strusky

·                           nadýcháním zplodin ze sváření

·                           zářením

 

Jaká jsou rizika ohrožení zdraví při sváření
Mezi hlavní rizika ohrožení zdraví při svařování patří:

·                           ultrafialové a infračervené záření, která způsobují popálení sítnice a ožehnutí rohovky

·                           výpary, aerosoly, dýmy ze svařování – obsahují škodlivé látky a mohou způsobit bolesti hlavy, v krku nebo zvýšenou únavu

·                           popáleniny – jsou způsobeny rozstřikem rozžhaveného kovu z tavné lázně

·                           hlučnost – vysoká hlučnost je závislá na metodách svařování

 

Jakými ochrannými pracovními pomůckami se při svařování chránit
Před různými výpary, aerosoly a dýmy je nutné chránit zaměstnance na pracovišti odsávacím zařízením, osobní filtrací nebo přívodem čerstvého (filtrovaného) vzduchu do svářečské kukly.

Existují dva typy ochrany před parami, statické a mobilní. Statické systémy, které jsou zabudované v dílnách a výrobních provozech, kde je odvětrávání zajištěno filtrační odsávací jednotkou (s mechanickou i chemickou filtrací.) a systémem potrubí a flexibilních odsávacích ramen přímo nad pracovištěm, kde se svařuje. Mobilní osobní filtrační jednotky jsou váhově a rozměrově přizpůsobeny tak, aby se s nimi svářeč mohl volně pohybovat, např. připevněním na záda svářeče. Vzduch je v takových filtračních jednotkách přečištěn a poté hadicí vháněn do svářecí kukly, kde vytlačuje kovovými párami znečištěný vzduch.

Další podrobnosti upravuje legislativa BOZP.


Bc. Kateřina Březová
EKOPORADENSTVÍ

 

 

06/11/2014
Stáňa Přikrylová

zápach z molitanové madrace

Dobrý den, jak odstranit zápach z nově zakoupené molitanové madrace? A není taková madrace zdraví škodlivá? S.Přikrylová

Odpověď:

 

1. Zápach z molitanové matrace.

 

PUR je polyuretan (molitan). Zápach je charakteristický, a zdravotně nezávadný. Stačí řádně větrat v místnosti, a zápach za nějaký čas sám “vyčpí”.

 

Nosný materiál pro výrobu polyuretanových matrací je měkká lehčená polyuretanová pěna (PUR). Pro výrobu se používá PUR pěna o objemové hmotnosti 25 – 50 kg/m³. Čím větší je objemová hmotnost použitého materiálu, tím kvalitnější bude výsledný výrobek. Objemová hmotnost je v určité závislosti s tvrdostí lehací plochy, ale hrají zde další roli např. profil lehací plochy, výška lehací plochy, hmotnost člověka atd. takže se nejedná o závislost lineární (čím větší objemová hmotnost tím větší tvrdost lehací plochy). Polyuretanovou pěnu lze kombinovat s ostatními pěnami (studená, lína pěna atd.) a také s dalšími materiály (desky z kokosových vláken, koňských žíní atd.). Použitím tradičních technologií lze nabídnout levné, ale velmi kvalitní matrace.

 

Vlastnosti polyuretanové pěny

 

§                           Vysoká prodyšnost

 

§                           Nízká hmotnost

 

§                           Zdravotní nezávadnost

 

§                           Výborné fyzikálně mechanické vlastnosti

 

Výsledkem je levná a kvalitní pěnová molitanová matrace.

 

Polyuretanová pěna (PUR) - pro výrobu polyuretanových matrací se vyrábí reakcí vícefunkčních izokyanátů s hydroxilovou složkou. V případě lehčených PUR pěn je obsah vícefunkčního diizikyanátu do 40% a druhá složka může mít esterový nebo éterový charakter. V případě PUR pěn na bázi éteru se jedná o levnější a odolnější typy (odolnost proti hydrolýze, oxidaci a stárnutí) než u PUR pěn esterového typu. Všechny suroviny se přivedou kontinuálně do napěňovacích strojů se směšovací hlavou, kde se za vysokých otáček připravuje homogenní kapalina. Kapalina se nalije na pás a zde proběhnou všechny reakce vedoucí k napěnění v průběhu několika sekund. K napěnění dojde pomocí vzniklého CO2 . Po ukončení polymerace se výrobek (blok) vyjímá po několika minutách (10 – 20 minut).

 

Pojená polyuretanová pěna (RE) - pro výrobu polyuretanových pěnových matrací se používá ve formě drti z polyuretanové pěny (regenerátu), která je vhodnou technologií a za použití lepidla slisována a tím spojena do formy např. bloku, ze kterého je možné vyrobit přířez pro výrobu matrace. Tento materiál se vyznačuje větší hmotností a tuhostí a s výhodou se používá jako střední deska, která dodává matraci tuhost, nebo se používá jako lehací plocha pro matrace s vyšší nosností. Objemová hmotnost používaná pro výrobu desek matrací je kolem 80 kg/m³ a výška se pohybuje kolem pěti centimetrů.

 

MOLITAN - (polyuretanová pěna) z latinského mollis (měkký, ohebný) a konce slova polyuretan. Název byl vymyšlen v české firmě Gumotex a.s. Břeclav v roce 1963 kde začala výroba polyuretanové pěny pod značkou MOLITAN. Určitě jste se setkali s názvem molitanová matrace.

 


Bc. Kateřina Březová
EKOPORADENSTVÍ

 

 

11/10/2014
Eva Kružíková

likvidace fotografií

Kam patří v rámci tříděného odpadu fotografie? Děkuji.

Odpověď:

Dobrý den,
 
fotografický papír (pohlednice, fotografie) nepatří do tříděného odpadu (na papír),  protože obsahuje různé nebezpečné chemické látky a směsi, které nelze recyklovat (papír se namáčí a rozmělňuje...). Fotografie je proto nutné vhodit do kontejneru na směsný komunální odpad.
 

Bc. Kateřina Březová
EKOPORADENSTVÍ

Zobrazeno 1 - 10 z celkem 10 záznamů
Strana: 1
Chcete být informování o poptávkách dříve než ostatní? Registrovat se k odběru novinek
banner

Proč využívat Industry-EU? Cíle portálu Industry-EU Poptávky a nabídky Industry-EU