O tématu úpravy jímané podzemní vody a často se vyskytujících problémech hovoříme s RNDr. Martinem Guthem  z firmy G-servis Praha, spol. s r.o..

Pokud má investor za sebou vlastní realizaci vodního zdroje (vrtu či studny) stojí před problémem jaká je vlastně kvalita podzemní vody. Jen málokomu se poštěstí čerpat vodu vyhovující svými parametry vyhlášce Ministerstva zdravotnictví ČR č.252/2004 Sb – viz www.g-servis.cz. Dalším velmi důležitým faktorem je využitelná vydatnost podzemní vody. Tyto dva parametry spolu velmi úzce souvisí, protože například automatická regenerace filtrů vyžaduje jednorázově poměrně značné množství vody, jinak při nedostatku vody dochází k vymývání zbytků regeneračního roztoku do vodovodní sítě. V případě nižší než potřebné vydatnosti je nutno prací vodu zajistit předřazenou akumulační nádobou.

I z poměrně špatné vody lze udělat pitnou, vyžaduje to ovšem investici do malé úpravny vody. Malé domovní úpravy vody jsou v poslední době stéle více užívanou variantou řešení zhoršené kvality vody, jsou vlastně malou kopií velkých zařízení používaných v průmyslu. Probíhají v nich obdobné procesy úpravy, pouze velikost zařízení je menší.

Pokud se ve vodovodní síti rodinného domu nebo chaty se dlouhodobě objevuje písek nebo jemný mechanický sediment nebyl zřejmě vodní zdroj kvalitně realizován. Zde se projeví relativita úspory na vrtných pracích (zejména kvalitního vystrojení a obsypu), protože v této fázi je nutno investovat do pořízení filtru na odstranění mechanických nečistot. Navíc jemné částice horninového prostředí mechanicky poškozují oběžné ústrojí čerpadel a výrazně snižují jejich životnost.

Jak pozná investor, že ve studni je právě nyní zvýšená koncentrace zdravotně závadných nebo nebezpečných látek? Pokud voda ve vrtu nezapáchá nebo se na hladině podzemní vody nevyskytuje vizuálně patrná vrstva např. ropných látek (benzínu, petroleje, nafty) pravděpodobně nepozná.

Nutné je proto provést laboratorní ověření kvality jímané vody v nejbližší akreditované laboratoři (např. hygienické stanice). Provést laboratorní rozbor v řádu stokorun se mnohdy zdá drahé, ale pravidelná prohlídka automobilu v ceně několika tisíc korun přijde člověku většinou normální. Přitom jde o ochranu vlastního zdraví a zdraví svých blízkých !

Řada vlastníků nemovitostí prováděla ověření kvality vody hluboko v minulém tisíciletí, takže ani nevědí jaká je aktuální kvalita jímané vody podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví ČR č.252/2004 Sb.

Laik většinou po obdržení certifikátu od laboratoře není přesně schopen posoudit míru stanovených parametrů a hlavně jakým způsobem optimálně vodu upravit. Řada stanovovaných parametrů při překročení není nebezpečná, ale působí problémy technického rázu (železo, mangan, vápník, hořčík ).

Přibližme si více nejčastější problémové parametry a způsoby úpravy:

Železo a mangan

Většina podzemních vod hornin  Českého masivu obsahuje nadbytek železa a zpravidla jej doprovází i mangan. Pro odstranění železa a manganu se využívá přírodní proces, kterým běžně vznikají usazeniny v potrubí nebo povlak na předmětech ve studni. Voda se přirozeným vývěrem z hloubky nebo po čerpání ze studny okysličí, díky tomu se železo mění z dvojmocného na trojmocné a vysráží se. Proces úpravy vody ve filtru  proběhne na zrnité náplni uvnitř filtru a dál už proudí voda zbavená těchto nežádoucích prvků. Nepůsobí problémy s inkrustací potrubí, nebarví prádlo, armatury a sanitární vybavení.

Kyselost vody

Nadměrnou kyselost vody způsobuje vyšší obsah oxidu uhličitého, nedostatek vzdušného kyslíku nebo místní geologické podmínky lokality.  Tato agresivita vody se ve většině případů odstraňuje intenzivní aerací vody tj. provzdušněním. Pokud to nestačí, pomůže filtr s náplní přírodního vápencového dolomitu. Kromě odstranění kyselosti ještě vodě dodá organismu prospěšný vápník a hořčík. Nižší pH (kyselost) je možné rovněž upravit dávkováním vápna, případně sodného louhu.

Dusíkaté látky

V oblastech s intenzivním zemědělstvím se v podzemních vodách často objevují zvýšené obsahy dusičnanů nebo dusitanů případně amonných iontů. Je to důsledek nadměrného používání dusíkatých hnojiv. Jejich odstranění probíhá procesem iontovýměny. Náplní filtru jsou látky, které zachycují ionty dusičnanů výměnou za ionty chloridů – tzv. iontoměniče. Náplň se automaticky regeneruje v pravidelných intervalech, např. jednou za den nebo dva, roztokem čistého chloridu sodného (přečištěná kuchyňská sůl), který dodá filtru novou zásobu iontů chloru. Ekonomičtější avšak dražší jsou zařízení, která spustí regeneraci po daném objemu vody, který proteče filtrem. Provozní náklady (spotřeba regeneračního roztoku) jsou poté nižší a provoz zařízení efektivnější.

Problém nastává v oblastech se zvýšenými obsahy jak dusičnanů, tak i chloridů, protože po průchodu filtračním zařízením může dojít k překročení povolených obsahů chloridů v upravené vodě. Tyto případy je nutno řešit ve spolupráci s odbornou firmou, která navrhne optimální variantu úpravny vody individuálně podle chemismu podzemní vody.

Tvrdost vody

Tvrdost tj. obsah vápníku a hořčíku není problém zdravotní závadnosti. Negativním projevem tvrdosti vody je vysrážení uhličitanů vápníku a hořčíku ve formě skvrn na nádobí, zarůstání potrubí, armatur a topných těles v ohřívačích vody vodním kamenem nebo nadměrná spotřeba změkčovačů vody při praní či obdobné přípravky do myček nádobí. Nadměrná tvrdost se rovněž odstraňuje pomocí iontoměničů. Na částicích náplně filtru probíhá výměna atomů vápníku a hořčíku, které jsou příčinou tvrdosti, za sodík. Říkáme, že iontoměnič pracuje v sodíkovém cyklu. Náplně filtru se regenerují opět roztokem kuchyňské soli. Je však nutné mít na paměti, že voda upravená pro pitné účely má vyhláškou stanovený minimální obsah vápníku (30 mg/l) a hořčíku (15 mg/l), protože lidský organismus vápník a hořčík nezbytně potřebuje. To je i důvod, proč není vhodné pít vodu upravenou pomocí membránové filtrace. , Ta má potom parametry vody destilované, která je protipólem hojně prodávaných minerálních vod.

Sirovodík

Zápach je zpravidla způsoben obsahem sirovodíku (sulfanu). Kromě své nejvýraznější vlastnosti - nepříjemného zápachu - je sirovodík jedovatý a může mít negativní vliv na zdraví. Technologie úpravy vody se sirovodíkem spočívá v dávkování silného oxidačního činidla s eventuelním následným provzdušněním.

Radon

V oblastech se zvýšenou koncentrací radonu v budovách je velmi pravděpodobný i výskyt radonu v podzemní vodě. Pro lázeňské účely je to vítané, ale pro běžné použití například při sprchování nikoli. Radon se z vody odstraňuje opět metodou intenzivní aerace. Při sprchování dochází ke stejnému efektu. Radon se ale namísto odvětrání hromadí v obytných místnostech, a dochází ke vdechování jeho zvýšené koncentrace, což může být později příčinou zhoubných nádorů.

Bakteriologické znečištění

Ve studni, která nebyla dlouho používána, stejně jako ve studni nově vybudované lze očekávat zvýšený výskyt bakterií. Vodní zdroj je nutné nejdříve intenzivně čerpat, pak teprve má význam odebrat vodu na bakteriologický a fyzikálně chemický rozbor.

Pomocí chlornanu sodného je nutné ošetřit nový zdroj nebo studnu znečištěnou průnikem  povrchové vody např. při povodni nebo pádem zvířete či jiného organického materiálu. Takovou studnu je třeba nejprve vyčistit a poté provést desinfekci roztokem chlornanu sodného. Je třeba počítat s velmi rychlým poklesem účinku chlornanu. Pro trvalejší desinfekci malého vodního zdroje je možné použít desinfekci na bázi koloidního stříbra. Např. přípravek Sagen je směsí kuchyňské soli a soli stříbra. Po jeho aplikaci do studny se nesmí spěchat s odběrem vody. Koloidní stříbro se postupem času zachytí na stěnách studny, potrubí a čerpadla. A po relativně dlouhou dobu v řádu měsíců dokáže desinfikovat vodu ve studni. Problém ovšem nastane pokud se po aplikaci nenechá dostatečně dlouho působit. Ještě nevysrážené stříbro se dostane ven ze studny a desinfikuje vše, s čím přijde do kontaktu. Pokud se tedy dostane do biologické čistírny odpadních vod, kde je osazení mikroorganismy základem procesu čištění, není divu, že čistírna přestane fungovat.

Součástí každé úpravny vody by mělo být bakteriologické zabezpečení vody. Nejčastější formou je dávkování chlornanu sodného.

Problémem však je, že chlor má charakteristický nepříjemný zápach a chuť a je ve větších koncentracích jedovatý i pro člověka, případně může způsobovat alergické reakce. Navíc se zbytky mikroorganismů nebo jinými látkami reaguje za vzniku tzv. chlororganických sloučenin, které jsou člověku nebezpečné.

Investičně a provozně dražší, ale bez organoleptických vlivů, je bakteriologické zabezpečení pomocí lampy vyzařující UV záření.

Filtry na bázi aktivního uhlí

Řešením problému s produkty chlorace je filtr s aktivním uhlím jako koncová úprava v místě spotřeby. Chlorování zaručí, že voda je bakteriologicky nezávadná v místě spotřeby, což nevadí při použití na užitkové účely a filtr upraví vodu na pití, případně sprchování. V prvém případě stačí malý filtr umístěný například pod dřezem, pro větší průtoky je nutný i větší filtr umístěný například v koupelně nebo v blízkosti vodoměru. Díky filtru tak lze získat lahodnou vodu k pití a zbavit se problémů s alergiemi po sprchování, zejména u dětí.

Mnohá znečištění vody se nedají poznat ani na chuti ani na zápachu či zákalu vody. Lidská činnost je příčinou mnoha takových znečištění. Zemědělci mohou zanést do podzemních vod kromě již zmíněných dusičnanů i zbytky chemikálií z postřiků, mořidel osiva atd. Rovněž v blízkosti vojenských a průmyslových objektů lze ve vodě očekávat různé znečišťující látky od „pouhých“ úniků pohonných hmot až po chlorované uhlovodíky. Mnohé z těchto látek jsou jedovaté, zvláště nebezpečné jsou tzv. kumulativní jedy, jejichž účinek se neprojeví hned, ale až po určité době hromadění v organismu.

Aktivní uhlí je formou uhlíku s velkým povrchem, kde se zachycují větší částice. Filtr s aktivním uhlím proto do určité míry odstraní i sirovodík, těžké kovy jako například olovo, které se uvolňuje ze starého olověného potrubí nebo rtuť a kadmium ze zemědělské činnosti. Rovněž odstraní zabarvení vody, zápach, hadicový zápach, ropné látky, zbytky pesticidů ze zemědělství stejně jako rez a vodní sliz, pokud se nezachytí na mechanickém filtru umístěném na hlavním přívodu.

Častým problémem, zejména v nově postavených rodinných domech, je nedostatek vhodného prostoru pro instalaci úpravny vody a absence odpadu v místě instalace. Vlastní technologie úpravy včetně řídícího systému nevyžaduje mnoho prostoru, řádově cca 1 - 2 m2, ale v některých nemovitostech není k dispozici ani tento prostor. Informujte se proto již při nákupu nemovitosti zda nebudete za několik měsíců stát před problémem, kam úpravnu vody umístit. Toto platí jak při využívání vlastního zdroje vody, tak při odběru vody z vodovodního řádu, který bývá často velmi tvrdá.

RNDr. Martin Guth

G-servis Praha, s.r.o.

Třanovského 622/11

163 00, Praha 6 - Řepy

guth@g-servis.cz

www.g-servis.cz

tel.:           +420 235 018 363

fax.:          +420 235 018 368

http://firmy.industry-eu.cz/g-servis-praha-sro