Jak se recykluje škodovka?

Co se stane se současnou Škodou Fabia potom, co doslouží? Odpovídal Roman Havlásek, vedoucí servisních služeb automobilky Škoda Auto.

Jaké technologie a postupy jsou v současnosti používány ke zpracování autovraků?

V zásadě existují dvě možnosti. V prvním způsobu je vůz po převzetí zpracovatelskou firmou zbaven všech provozních kapalin, baterií a dalších potencionálně nebezpečných součástí. V další fázi jsou z vozu demontovány zbylé díly. K tomuto kroku existuje manuál vymezující, jakým způsobem se dá vůz rozebrat, které díly jsou z jakého materiálu, jaké je jejich značení a tak dále (mezinárodní software IDIS - Mezinárodní systém informací o demontáži). Samotné postupy demontáže se však v závislosti na modelu výrazně neliší. Druhým způsobem je takzvané šrédrování. Princip funkce šrédru je následující: vůz, který je zbaven provozních kapalin a nebezpečných materiálů, je vložen do šrédru, který vůz "rozemele" na kusy a tato drť následně prochází dalšími fázemi separace, tzv. PST (post-šrédr technologie). Na začátku dochází k magnetické / elektromagnetické separaci kovových částí. Následují další PST, jako např. bubnová a vibrační síta, vířivé proudy (separace nemagnetických kovových a nekovových materiálů), flotace (separace pomocí kapalin o různých hustotách na základě rozdílu smáčitelnosti povrchu různých materiálů) atd. Hlavní výhodou šrédru je jeho schopnost zpracovat v podstatě celý autovrak. V České republice je v současné době v provozu 5 šrédrů (Tlumačov, Vysoké Mýto, Kladno, Česká Lípa, Vítkovice).

V dnešní době se nedá říct, že by některý díl byl vysloveně problematický z pohledu recyklace, protože technologicky lze recyklovat prakticky 100 % vozu. Otázkou je spíše finanční a technologická náročnost, případně následný odbyt recyklátu. Je totiž velmi obtížné vracet recyklát ať už přímo nebo nepřímo do výroby vozů především kvůli bezpečnostním požadavkům na jednotlivé díly, ale i dalším specifikacím, které jsou u jednotlivých dílů požadované. Nicméně pro některé materiály existuje další využití mimo automobilový průmysl. Například drť z pneumatik se používá na výrobu tlumících prvků pro kolejnice, dlažby pro dětská hřiště, nebo jako příměs do asfaltových povrchů silnic, kde výrazně zlepšuje parametry vozovky (nepraská, má nižší hlučnost atd.).

Zmiňoval jste technologickou náročnost recyklace. Který díl bychom tedy mohli označit jakožto technologicky náročnější?

Složitější je oddělení materiálů například u sendvičových palubovek. Ty se skládají z několika typů materiálů. Nicméně i takto problematické komponenty se za pomocí moderních technologií dají zpracovat, jednotlivé materiály odseparovat a následně využít.

Existuje nějaká forma spolupráce mezi ŠKODA Auto, jejími dodavateli a firmami zajišťující následnou recyklaci?

ŠKODA sama o sobě žádná auta nevykupuje a ani nevybírá, nicméně je dle evropské směrnice o vozidlech s ukončenou životností jako výrobce povinna ekologickou "likvidaci" autovraku zajistit.  Za tímto účelu spolupracuje ŠKODA se společností Callparts, která zajišťuje jak sběrná místa, těch je v České republice 21 autorizovaných (jejich hustota byla stanovena na základě požadavku dojezdové vzdálenosti 50 km z jakéhokoliv místa v ČR), tak i následné zpracovatele autovraků. Jejich seznam je zveřejněn na internetových stánkách společnosti ŠKODA (v sekci Udržitelný rozvoj - Životní prostředí). Recyklační účinnost, které v rámci sítě Callparts pro automobily značky Škoda dosahujeme je dlouhodobě vyšší, než recyklační účinnost dosahovaná v rámci celé České republiky.

Zákazník má možnost ve sběrných místech automobil zdarma zanechat, nebo dostává i nějakou finanční kompenzaci?

Zákazník ŠKODA může dát autovrak zdarma k recyklaci, pouze pokud je tzv. úplný. Tím není myšleno, že v automobilu musí zůstat díly, jako je budík na palubovce. Nicméně v případě, že ve voze chybí nějaká podstatná část, např. motor, může zákazník něco doplácet v závislosti na hmotnosti a typu chybějících dílů. Společnost ŠKODA do ceny vozu náklady na recyklaci autovraku nezapočítává

www.enviweb.cz