| Zatímco v minulém čísle časopisu KON STRUKCE jsme se věnovali  architektonickému a konstrukčnímu řešení nové dominanty Brna – budovy AZ  Tower, tentokrát se podíváme blíže na zakládání této výškové stavby. GEOLOGICKÉ POMĚRY STAVBYNavrhované staveniště se nachází v jižní části města Brna, na  katastrálním území Štýřice, v prakticky rovinném území, jehož niveleta  byla v nedávné minulosti zvýšena o cca 2,5 až 3,0 m. Povrch terénu v  místě stavby je pokryt navážkou charakteru hlíny s příměsí stavebního  odpadu mocnosti 2,5–4,0 m. Geomorfologicky náleží budoucí staveniště k  útvaru Dyjsko-svratecké nivy a z regionálně-geologického hlediska se  zájmové území nachází při západním okraji Karpatské čelní předhlubně,  která je vyplněna sedimenty mladších třetihor (miocénu, neboli spodního  oddílu neogénu). Z geologického hlediska je předkvartérní podklad  zájmového území budován neogenními mořskými sedimenty v podobě jílů,  písčitých jílů, jílovitých písků až písků (jednotlivé typy neogenních  sedimentů nejsou výrazně ohraničeny a laterárně i vertikálně se  zastupují a plynule do sebe přecházejí). Z petrografického hlediska jsou  tyto hlubokomořské usazeniny reprezentovány převážně spodnobádenským  jílem (slínem) šedomodré až zelenošedé barvy, který je při svém povrchu  téměř pevné konzistence a hlouběji až tvrdé konzistence, přičemž jeho  mocnost činí až několik desítek metrů. Tyto mořské jíly jsou vodonosné,  prakticky nepropustné, ale jejich písčité vložky obsahují vodu.
 
 Kvartérní pokryv představují fluviální (říční) hlinitopísčité štěrky a v  jejich nadloží povodňové hlíny – vlastní povrch terénu je tvořen (jako  již bylo uvedeno) poměrně mohutnými navážkami, jejichž hloubka i složení  je v jednotlivých vrtech značně proměnlivé – většinou se ale jedná o  hlíny s příměsí stavebních materiálů (převážně ostrohranných štěrků). Z  hlediska klasifikace základových půd jsou neogenní sedimenty zařazeny do  třídy vysoce plastických jílů tř. F8 (CH) s konzistencí převážně pevnou  až téměř tvrdou (zejména při výskytu lavic jílovců a pískovců). Při  vlastním povrchu jsou ale tyto jíly vlivem výskytu souvislé hladiny  podzemní vody částečně rozmočené až do konzistence lepší než tuhé až  polopevné. Rovněž okolo vnitřních písčitých proplástek větší mocnosti  mohou mít tyto jíly sníženu konzistenci na lepší než tuhou až pevnou.  Úroveň povrchu neogenních sedimentů se mění od 6,8 do 10,0 m pod  současným povrchem terénu (báze jílů nebylo dosaženo ani vrty do hloubky  30 m od povrchu terénu).
 
 ZAJIŠTĚNÍ STAVEBNÍ JÁMY PRO REALIZACI ZÁKLADOVÝCH KONSTRUKCÍ
 Pažení stavební jámy je navrženo jako železobetonová podzemní  (milánská) stěna. Pažení je navrženo jako trvalá konstrukce, které bude  zároveň tvořit železobetonovou monolitickou konstrukci suterénu objektu a  základ obvodových stěn a sloupů. Stabilita podzemní stěny byla při  výkopu stavební jámy zabezpečena dočasnými pramencovými kotvami. V  konečném stavu byly stěny rozepřeny deskou a stropy suterénů.
 
 Pro betonáž podzemních stěn byl použit beton C30/37 XA2 (dle ČSN EN  206-1, střední síranová agresivita), max. průsak 30 mm (dle ČSN EN 12  390-8). Betonáž lamel probíhala pomocí betonovacích trubek od paty stěn  (min. dvě kolony – podle délky lamely). Při betonáži byl beton  přebetonován přes vodící zídky tak, aby byl v koruně stěny kvalitní.  Pažení rýhy při hloubení bylo realizováno bentonitovou suspenzí. V místě  křížení modulových os L x XII, je tvar podzemní stěny navržen z důvodu  šířky drapáku tak, že stěna zasahuje do profilu podzemního podlaží.  Podzemní stěna byla v tomto místě v rámci zemních prací odříznuta.
 
 Výztuž podzemní stěny byla realizována z jednotlivých armokošů. Hloubky  podzemní stěny jsou dány statickým návrhem z hlediska pažící hloubky a  déle jsou dány vlivem zatížení od horní stavby. Z hlediska vlivu  podzemní vody, musela být pata podzemní stěny minimálně 1,5 m pod úrovní  rozhraní báze štěrků a povrchu neogenních jílů. V případě, že by byly  štěrky hlouběji, než je tento předpoklad, bylo by nutné stěnu příslušně  prohloubit.
 
 Pro zajištění stability podzemní stěny bylo navrženo kotvení  pramencovými kotvami (pevnost lan R = 1 800 MPa). Kotvy byly navrženy  jako dočasné. Po betonáži stropů 2. Podzemního podlaží a dosažení jeho  požadované pevnosti byly hlavy kotev odkotveny, pramence uřezány a  zaizolovány, celý otvor po kotvě zatěsněn a zapraven cementovou stěrkou.
 
 ZALOŽENÍ OBJEKTU
 Založení objektu je řešeno v interakci základové desky a vrtaných pilot  se zemním prostředím. Základová deska není z vnějšího líce (spodního  povrchu) betonu izolována vůči zemní vlhkosti ani radonu v okolním  zemním prostředí (podloží). Základová deska má pod výškovou částí tl.  750 mm a pod podnoží tl. 450 mm a je navržena z vodonepropustného betonu  tř. C 30/37 – XA2 s průsakem omezeným na 30 mm.
 
 Vlastní základová deska je navržena jako vodonepropustná železobetonová  konstrukce s omezenou šířkou trhliny na 0,20 mm a s těsněním veškerých  pracovních spár v betonu vůči proniku podzemní vody do objektu. Povrch  betonu v základové desce bude přímo pojížděn, a proto byl při betonáži  upraven vsypem a po zavadnutí betonové směsi vyleštěn rotačními  hladičkami. Z tohoto důvodu jsou betony navrženy ve třídě vlivu  prostředí prostředí XF1, XA2, XC2, XM1. Základová deska je vyztužena  vázanou výztuží tř. B500A, protože je navržena na omezenou šířku trhliny  a výztuž proto nemůže být využita na mez plasticity.
 
 Prohloubení základové desky pod dojezdem výtahu o 3,81 m je založeno na  zalomené základové desce, jejíž svislá část má tl. 500 mm a vodorovná  část (nejníže položená základová deska) tl. 600 mm.
 
 Veškeré pracovní spáry běžné úrovně základové desky (jak k milánské  stěně, tak i uvnitř plochy základové desky) jsou těsněny rozpínaným  páskem z modifikovaného bentonitu (primární vnitřní okruh těsnění),  jehož funkce je posílena pojistným okruhem z injektážní hadičky  umožňující vícenásobnou injektáž (pojistný okruh je členěn do sekcí –  úseků, které umožňují injektáží dotěsnit pouze problematickou část  pracovní spáry) – injektážní pakry jsou umístěny při milánské stěně a v  případě vodorovných pracovních spár základové desky jsou vyvedeny do  paty navazujících svislých konstrukcí a vždy jsou (plnící i  odvzdušňovací ventily) zaústěny do uzavíratelné krabičky. V nižší úrovni  základové desky (v prohloubení dojezdu výtahu) je pracovní spára  těsněna povrchovým pásem z měkčeného PVC se šesti výstupky o šířce pásu  min. 320 mm (výška vodního sloupce v místě spáry může činit až 6,25 m,  což spadá do kategorie třídy tlaku vody W2).
 
 Na základě dohody s investorem bylo vnitřní prostředí obou podzemních  podlaží zařazeno do třídy požadavků A2, což při výšce vodního sloupce od  2,5 do 3,2 m na spodní líc základové desky a až 6,25 m v úrovni  pracovní spáry na horním líci základové desky prohlubně dojezdu výtahu  spadá do konstrukční třídy Kon1. Základové konstrukce ve styku s  podzemní vodou proto musely být navrženy na šířku trhliny do 0,20 mm  (což splňuje i požadavky na omezení šířky trhliny do 0,20 mm kvůli  korozivním účinkům bludných proudů na zabudovanou betonářskou výztuž)  při tloušťce betonových konstrukčních prvků min. 350 mm.
 
 Z hlediska provádění byla nejnižší část základové desky (v prohlubni  dojezdu výtahu) betonována v jednom pracovním záběru a navazující svislé  části zalomené základové desky (o tl. 500 mm) musely být betonovány  zároveň s vyšší úrovní základové desky, která je v části okolo prohlubně  v tl. 0,75 m betonována v jednom pracovním záběru (i z důvodu zamezení  svislých spár v zalomených úsecích základové desky). Protože tyto svislé  části musely být betonovány do jednostranného bednění, bylo záporové  pažení vyrovnáno pomocí obyčejného pěnového polystyrénu EPS 20 v  tloušťce min. 50 mm. Po započtení výrobních tolerancí vytýčení a  provedení kotvené záporové stěny pažení prohlubně – tuto minimální  hodnotu nebylo možné dále snížit, protože při objemových změnách  betonové konstrukce nesmí být vyvozen pasivní zemní tlak na stěny  zalomené základové desky prohlubně výtahu.
   www.konstrukce.cz |