Výrobci těchto lůžek tvrdí, že jejich výrobky umožňují  díky použitým materiálům relaxaci, která zbavuje lidské tělo dokonale  stresu, o kvalitním spánku nemluvě
Alan Waller nedá dopustit na přírodní materiály, věnuje se jim celý život.
 
 
Švédský nezávislý expert na vlnu a další přírodní vlákna a jejich zpracování Alan Waller má jednoduché vysvětlení:
"Na  savcích se vyvíjela vlákna k dokonalosti miliony let, je logické, že se  člověk nejlépe cítí v kontaktu právě s přírodními materiály, je přece  také savec."
V dlouholetých výzkumech přišli lékaři na to, že  během spánku se na syntetických materiálech asi desetkrát výrazně zvýší  srdeční aktivita, zatímco na přírodních materiálech bývá výkyv výrazně  nižší. "Patrně má na to vliv stresový faktor, ale přesné vysvětlení  zatím neznáme. V každém případě však na lůžku z přírodních materiálů  odpočívá srdce komplexněji a tím i lépe," tvrdí Alan Waller.
S ním si "notuje" i britský odborník na zdravý spánek,  doktor Neil Stanley, který se problematice spánku věnuje již třicet let:  Zdůrazňuje, že by nikdy nespal v posteli, která není vyrobena z přírodních materiálů. Ceny těchto lůžek na míru z přírodních materiálů se ovšem pohybují ve statisících.
Ruční práci nic nepřekoná
Pro luxusní lůžka se nejčastěji používají koňské žíně,  bavlna, vlna a dřevo. A také nejkvalitnější ocel, z níž se vyrábějí  pružiny. Nejznámější postele vyráběné z přírodních materiálů značky  Hästens pocházejí ze Švédska. 
 Na tuzemské poměry nezvykle vysoké postele (a to rámové i takzvané kontinentální) staví na patentovaném systému  taštičkových pružin Deltabonell (u kontinentálních postelí jsou matrace  dokonce dvě).
| Historie Hästens
V  roce 1852 začal Pehr Adolf vyrábět ve Švédsku koňská sedla a posléze i  matrace, protože sedláři tehdy plnili matrace právě koňskými žíněmi. Od roku 1952 dodává Hästens postele na švédský královský dvůr, od roku 1978 používá typickou bílo-modrou kostku. | 
Pružiny  v "taštičkách" se pokrývají vrstvami vlny a koňských žízní. Na  dvoulůžko je potřeba až 14,5 kilogramu žíní (z jednoho koňského ocasu se  přitom získá průměrně jen 100 až 400 g žíní), které pocházejí zejména z  Jižní Ameriky.
Zpracovávají se ale ve Švýcarsku, kde se dokonale  očistí pomocí vody, mýdla a palmového oleje. Po usušení se z nich  pletou copy, které se "pečou v troubě" a pak se ponechají čtyři až šest  měsíců zapletené, aby se dosáhlo patřičného zvlnění.
"Někteří  lidé tvrdí, že mají alergii na koňské žíně, ale to tak není, pouze mohou  mít problémy s nečistotou a různými parazity, které na nich zůstanou  při špatné úpravě," vysvětluje Alan Waller. Podobně pečlivě se  zpracovává vlna z ovcí z Nového Zélandu či bavlna.
 
 

 
 
Dalši informace k článku najdete zde
 
www.idnes.cz