| Železobeton je kompozitní celek složený z betonové matrice a ocelové  výztuže, který je jedním z nejpoužívanějších stavebních materiálů na  světě. Životní cyklus takto zhotovených staveb se v návrhu pohybuje v  řádech desítek a mnohdy až stovky let. Tyto hodnoty ovšem vychází z  předpokladu stálých a relativně neměnných okolních podmínek. V praxi je  tato skutečnost poněkud jiná. Na železobetonovou konstrukci působí celá  řada agresivních činitelů v různých skupenstvích, která napadají jak  samotnou betonovou matrici, tak především ocelovou výztuž. Poškození  železobetonových konstrukcí vlivem koroze ocelové výztuže je jednou z  nejčastějších příčin jejich porušení. Ocelová výztuž v kontaktu s  agresivními činiteli začne vytvářet korozivní produkty, které až  několikanásobně zvětšují svůj objem. Tato chemická reakce má za následek  poškození povrchových vrstev betonu a v závažnějších případech může  vést až ke snížení únosnosti celé železobetonové konstrukce. Metoda  měření elektrického odporu je nedestruktivní metoda, která stanoví  kondici ocelové výztuže zabudované v betonu, čímž poskytne důležité  informace o životnosti a stavu zkoumané konstrukce nebo její části. METODA MĚŘENÍ ELEKTRICKÉHO ODPORUPomocí  této metody lze účinně hodnotit stav ocelové výztuže zabudované v  betonu a poskytnout tak přehledné informace o konstrukci nebo její  části. Další možností využití této metody jsou především laboratorní  zkoušky pro ověření funkčnosti různých impregnačních a nátěrových  systémů. Metoda měření elektrického odporu je nedestruktivní metoda,  která je založena na skutečnosti, že korodující výztuž vlivem  probíhajících chemických procesů zmenšuje svůj průřez, jehož hodnota má  zásadní vliv na hodnotu elektrického odporu dle vzorce (1). Metoda  měření elektrického odporu je vhodná zejména pro rovnoměrnou korozi, při  které dochází také k rovnoměrnému zmenšování průřezu vzorku po celé  jeho délce.
 Pro elektrický odpor R vodiče proudu platí daný vztah: 
 kde: ρ - je měrný odpor elektrického vodiče (Ω mm2.m–1),l - délka elektrického vodiče (m),
 S - průřez elektrického vodiče (mm2).
 Laboratorní měřeníPři  laboratorním měření je nutné zajistit vyrovnání teploty okolního  prostředí a zkušebních vzorků, aby nedocházelo ke kolísání teplot, neboť  tento fakt ovlivňuje přesnost měření. Z uvedeného důvodu se doporučuje  umístit zkušební vzorky do prostředí, ve kterém bude měření probíhat,  aby došlo k ustálení teplot. Vliv okolní teploty je zohledněn ve vzorci  [2]. Naměřené hodnoty odporu je nutné přepočíst na jednotnou teplotu  např. 20 °C. Teplotní součinitel odporu pro železo je 0,0062 (1/°C).
 
 kde: tx - je teplota ocelové výztuže (°C),Rx - naměřený odpor (Ω).
 Laboratorní měření je možné provádět  dvěma základními způsoby v závislosti na použitém vybavení. V případě  nepřímé metody se využívá výpočet odporu dle Ohmova zákona a měření se  provádí diskrétními měřícími přístroji, jako je digitální voltmetr,  ampérmetr a napájení je zajištěno stabilizovaným stejnosměrným proudem.  Přímá metoda měření odporu se provádí digitálním Ohmetrem typu  RESISTOMAT. Tento přístroj vychází svým principem z Tomsonova můstku a  pracuje ve čtyřvodičovém zapojení (dva vodiče v proudovém okruhu, dva v  napěťovém okruhu). Proudový okruh je napájen stabilizovaným proudem a  napětí je snímáno z napěťových svorek digitálním voltmetrem s vysokým  vstupním odporem. Při tomto způsobu měření se eliminuje vliv odporu  vodičů [3]. Zkušební vzorkyPro  laboratorní měření byla zhotovena speciální zkušební tělesa tak, aby  vyhovovala všem požadavkům měření nepřímou metodou. Tělesa o rozměrech  40 × 40 × 160 mm jsou vyrobena z betonu a uprostřed jsou opatřena po  celé délce hladkou betonářskou ocelí o průměru 5 mm. Styk oceli s měřící  soustavou je umožněn přes čelo výztuže vystupující z obou konců  zkušebního vzorku. Ocelová výztuž v místě styku s měřící soustavou musí  být řádně očištěna a zbavena nečistot, neboť veškeré poruchy v místě  styku, jako například zbytky rzi nebo betonu mají přímý vliv na  vypovídající schopnost měření.
 Měřicí přístrojePoužitá  měřící soustava se skládá z několika zařízení sestavených do uzavřeného  okruhu. Proud vnáší do sestavy stejnosměrný zdroj BK 127 s potřebným  rozsahem měření 0 – 1 A. Dále proud prochází přes digitální ampérmetr  METEX M-3850, na kterém je znázorněna hodnota proudu s přesností na  setiny ampéru. Přes tento ampérmetr proud dále prochází vysoce výkonným  multimetrem Agillent 34410A, který byl vyvinut pro rychlá měření a  trigerování. Na tomto přístroji je s vysokou přesností a rozlišením  zaznamenávána hodnota elektrického odporu ocelové výztuže.
 Součástí měřící soustavy je také digitální teploměr pro zaznamenání aktuální teploty měřených vzorků. ZÁVĚRMetoda měření  elektrického odporu je účinnou metodou pro stanovení stupně probíhající  koroze zabudované ocelové výztuže. Jedná se o nedestruktivní metodu,  která je schopná poskytnout přehledné informace o celkovém stavu výztuže  v železobetonových konstrukcích, ne však o druhu koroze. V případě  laboratorních měření prováděných na Stavební fakultě v Brně ústavu  technologie stavebních hmot a dílců bylo zjištěno, že laboratorně  naměřené hodnoty se od skutečnosti liší přibližně o 15 %. Zkušební  tělesa byla vystavena cyklickému působení korozního prostředí a v  pravidelných intervalech byla prováděna kontrolní měření. Ze získaných  údajů byl stanoven stupeň koroze ocelové výztuže. Tato skutečnost byla  následně ověřena destruktivní zkouškou, kdy zkušební tělesa byla  rozdrcena a výztuž vyjmuta. Po důkladném očištění výztuže byla hodnota  hmotnosti výztuže po ukončení cyklického zatěžování porovnána s hodnotou  vstupní a ze získaných informací byl stanoven reálný stupeň koroze  ocelové výztuže. Tyto skutečnosti ovšem budou předmětem dalšího výzkumu,  který za pomoci nového moderního vybavení bude probíhat v následujících  letech. Cílem je zpřesnit tuto metodu a vytvořit metodiku měření tak,  aby se laboratorně získané výsledky nelišily od hodnot reálných.
       
     www.konstrukce.cz |